Atmosférické nauhličování.

Co děláme

Atmosférické nauhličování

Nauhličování se provádí ohřevem ocelových součástí v atmosféře bohaté na uhlíku nad teplotu přeměny pro předem stanovenou dobu. Po procesu nauhličení se díly zakalí, aby došlo ke zpevnění nauhličené vrstvy. Jádro zůstáva v původním stavu.

Jedná se o široce využívaný proces chemicko-tepelného zpracování nízkouhlíkových ocelí. Průmyslový význam nauhličování je vyjádřen jeho podílem na trhu, neboť jedna třetina veškerého tepelného zpracování kalením připadá na nauhličování a kalení.

Výhody atmosférického nauhličování

Při nauhličování a kalení vznikají tvrdé povrchy, které jsou odolné proti opotřebení. Kromě toho se díky měkčímu jádru zamezí selhání při nárazovém zatížení. Na rozdíl od procesů kalení se tento proces obvykle používá pro hluboké hloubky.

Aplikace a materiály

Typické aplikace zahrnují převodovky a hřídele pro automobilový průmysl, větrné turbíny a součásti čerpadel a všechny aplikace, kde se vyžaduje dlouhodobý provoz součástí při vysokém rázovém zatížení. K nauhličování lze použít širokou škálu ocelí. Jedinečnou kombinaci tvrdého povrchu odolného proti opotřebení a houževnatého jádra lze řídit výběrem legujících prvků a procesních parametrů.

Příklady:

Podrobnosti o procesu atmosférického nauhličování

Nauhličování je proces chemicko-tepelného zpracování, při kterém se do povrchové vrstvy nízkouhlíkové oceli (obvykle cca 0,25 %C) přidává uhlík. Hloubka difúze uhlíku a s ní související efektivní hloubka kalení (ECD) se může pohybovat od malé, často menší než 2 mm, až po větší hloubku 4 až 6 mm. Celkový proces se uplatňuje ve třech fázích:

• Chemicko-tepelný proces v komorové peci s atmosférou bohatou na uhlík při teplotě 880-980°C s integrovaným kalením.
• Kalení se provádí buď v oleji, roztoku polymeru a vody, nebo v soli.
• Následuje popouštění. Teplota a doba popouštění závisí na konkrétních požadavcích na vlastnosti zpracovávaného dílu a jeho finálním použití. Proces popouštění minimalizuje pnutí a omezuje vznik trhlin.