Normalizační žíhání

Normalizační žíhání má za cíl dodat oceli homogenní a jemnozrnnou strukturu. Tento proces se používá k dosažení požadované mikrostruktury a zajištění mechanických vlastností oceli.

Výhody

Po vykování, válcování za tepla či slévání je mikrostruktura oceli často nehomogenní a skládá se z velkých zrn a nežádoucích struktur, které obsahují např. bainit a předčasně vyloučené karbidy. Taková mikrostruktura má negativní vliv na mechanické vlastnosti oceli, ale i na její obrobitelnost. Pomocí normalizačního žíhání lze u oceli dosáhnout jemnozrnnější homogenní struktury s očekávanými vlastnostmi a obrobitelností.

Aplikace a materiály

Normalizační žíhání se používá zejména u uhlíkatých a nízkolegovaných ocelí pro sjednocení struktury po kování, válcování za tepla či odlití. Tvrdost dosažená normalizačním žíhání závisí na rozměrových poměrech dílů a dosažené rychlosti ochlazení (přibližně 100-250 HB).

Technologie

Normalizačním žíháním je materiál ohřát na teplotu přibližně odpovídající teplotě kalení (800 °C až 920 °C). Při této teplotě vzniknou nová austenitická zrna. Austenitická zrna jsou mnohem menší než předchozí zrna z feritu. Po ohřevu a krátké výdrži při dané teplotě (1 h) jsou díly volně ochlazeny na vzduchu (v plynu). Během chlazení se vznikají nová feritová zrna o menší velikosti. V některých případech je prováděno vše, jak ohřev, tak chlazení, v ochranné atmosféře, tím se zabrání oxidaci či oduhličení.